Karate styly
Všechny dnešní styly karate mají své kořeny na Okinawě, a i když se na pohled mohou zdát stejné, jsou mezi nimi mírné odlišnosti. Moderní karate se téměř úplně zakládá na úderech a krytech a využívá kopů se silným účinkem.Techniky mohou být aplikovány různým způsobem v závislosti na tom, jaký styl se používá. Některé styly dávají přednost krytí úderů otevřenou dlaní, jiné dodržují zásadu sevřené pěsti, aby soupeř nemohl zachytit prsty a ohnout je dozadu. S jistotou lze říci, že žádný styl není nejlepší. Každý ze stylů poskytuje žákovi tréninkovou osnovu, na které může stavět a zdokonalovat svou znalost aplikace technik. Záleží na jednotlivci, zda dovede svůj potenciál až k maximální hranici, tam kde už se o žádné hranici vlastně ani mluvit nedá, do studia , v němž se žák povznese nad techniku a vstoupí do sféry mentálního rozvoje. Právě toto považoval Funakoshi za konečný cíl a doufal, že o něj budou usilovat všichni studenti.
Hlavní Japonské styly Karate:
Shito-Ryu - Kenva Mabuni 1929
Wado-Ryu - Hironori Otsuka 1937
Shotokan-Ryu - Guishin Funakoshi 1937
Goju-Ryu - Chojun Miagi 1929
Hlavní okinawské styly karate:
Kobayashi Shorin Ryu - Choskin Chibana 1933
Matsubayashi Shorin Ryu - Shoshin Nagamine 1947
Goju-Ryu - Chojun Miagi 1929
Uechi Ryu - Kambun Uechi 1940
Sukunaihayashi Shorin Ryu – Chatoku Kyan
Méně známé:
Goju-kai
Kyokushinkai
Shukokai
SHINDOJIMEN - RYU
NIPPONKENPO - RYU
TOON - RYU
KENYU - RYU
UECHI - RYUGENSEI - RYU
ISSHIN - RYU
CHITO - RYU
KUSHIN - RYU
YAMATO - RYU
Nanbudo shorin -ryu
MOTOBU - RYU
SHORINJI - RYU
CHUBUSHORIN - RYU
MATSUMURASHORIN - RYU
ISSHIN - RYU
RYUEI - RYU
KOJO - RYU
KUSHIN - RYU
ISHIMINE - RYU
TOYAMA - RYU
Shotokan Ryu
je styl vytvořený Gishinem Funakoshim z raných okinawských stylů. Jsou však již upraveným bojovým uměním pro potřeby armády a soutěžení. Charakterizují jej hluboké postoje a dynamické prodloužené pohyby. Má množství kata , jež se cvičí s důrazem na sílu. Funakoshi pokládal cvičení kata za nejvyšší vyjádření svého umění. Ve své převážně přímočaré aplikaci využívá styl značnou svalovou sílu. Nováčci začínají s nácvikem jednoduchých Kata známých jako Heian. Těchto kata je pět a původně se jmenovaly Pinan. Vytvořil je mistr Itosu, jeden z učitelů Funakoshiho, a byly určeny pro vyučování v okinawských základních školách. Po zvládnutí Heian kata následují stále náročnější sestavy. Kata jsou kritériem vyspělosti žáka. Bohužel v dnešní době málo z mistrů Shotokanu znají kompletní význam technik kata - BUNKAI, natož skryté techniky KAKUSHIDE, což znamená že cvičené techniky mají zcela jiný význam, než který se cvičí v Kata (například překrok může znamenat kop, blok úder, …). Mezi nejznámější představitele Shotokan-ryu patří Shigeru Egami a v dnešní době Hirokazu Kanazawa, jež se proslavil vítězstvím na šampionátech karate, roku 1957 dokonce i se zlomenou rukou.
Wado Ryu
založil jeden z Funakoshiho žáků Hironori Otsuka. Otsuka trénoval bojové umění již od dětství. Narodil se roku 1892 a většinu svého mládí strávil studiem stylu Shindo joshin ryu jujitsu. Po dlouhých letech studia se stal vůdčí osobností stylu. S karate se poprvé seznámil prostřednictvím dr. Jogora Kana, tvůrce Juda. Okamžitě jej začal studovat, přestože mu již bylo přes třicet let. Po více než deseti letech strávených u Funakoshiho se odpoutal od Shotokanu a vytvořil vlastní styl. Karate mistra Otsuky zpočátku neneslo žádné jméno, ale roku 1940se konal velký festival bojových umění a Otsuka byl požádán, aby zaregistroval název své školy. A tak vzniká wado-ryu. Při provádění charakteristických změn ve svém stylu se Otsuka opíral zejména o znalost Jujitsu, které sloučil s technikami Shotokanu.Výsledkem byly vzpřímenější postoje a plynulejší techniky ve srovnání se Shotokanem. Splynutí zásad jujitsu s důrazem na neprotivení se síle a tradičních manévrů okinawského karate dodává wado-ryu lehkost pro japonské karate spíše netypickou. Otsukovo wado-ryu představuje nesmírně rychlý styl. Jeho techniky a pohyby jsou absolutním vyjádřením mysli cvičícího, tak jak se projevují v jeho duši. Otsuka bývá často vzpomínán i v souvislosti s tím, že zformuloval první zásady Kumite. Používají se zde velmi lehké a rychlé techniky v kombinaci s krouživými pohyby boků, proto dává přednost uhýbání před přímým náporem hrubé síly. Když karatista uplatní určitou techniku, bleskově trhne rukou nebo nohou dozadu, aby ji protivník nemohl zachytit.
Goju Ryu
vzniká roku 1929, zakladatelem je Chojun MYIAGI (1888-1953),vychází z Naha-te, jeho obliba původně spočívá na úspěchu Kanryo Higaonny (1853-1915). Higaonna otevřel dojo v Naha kde použival 8 forem přinesených z Číny. Po jeho smrti nejlepší dva studenti Chojun MYIAGI a Kenwa Mabuni přejímají jeho školu. Krátce poté se však Miagi rozhodl odejít do Číny, kde ho ovlivnily vnitřní školy kung-fu a speciální techniky dýchání. Později se vrací na Okinawu a stává se uznávaným učitelem. Poté odchází na do Japonska na universitu v Kjoto. Roku 1929 založil Goju-ryu, 'tvrdá měkká cesta' . Zakládá se na principech jin a jang. V Goju-ryu se klade velký důraz na kombinaci měkkých kruhových blokujících technikách s rychlým tvrdým počtem útoků přicházejících v rychlých sledech. Později se tento styl dělí na 2 větve - Myiagiho a Yamagochiho. Myiagiho Goju-ryu se zachovalo v nezměněné podobě prakticky dodnes.
Shito Ryu
založeno roku 1929 mistrem Kenvou Mabuni (1889-1952), cvičí se hlavně v provincii Nakajama. Shito-ryu mělo vliv přímo z Naha-te a Shuri-te. Pojmenování Shito je konstruktivně odvozeno z kombinace Japonských znaků jmen Mabuniho učitelů - Ankoh Itosu a Kanryo Higaonna. Shito-ryu školy užívají veliké množství kata, okolo 50, a je charakteristické důrazem na sílu v provedení technik.
Goju Kai
vyvinul Gogen Yamagochiho z původní formy Goju-ryu. Uplatňuje zde své skušenosti z čínských stylů. Uplatňují se zde uzavřené techniky boje.Styl je poměrně složitý a náročný, vyžaduje rovnováhu mezi tvrdými a měkkými prvky.tato rovnováha žákovi umožňuje rychlé a plynulé střídání technik. Velký důraz je také kladen na dýchání. Goju původně neobsahovalo vysoké kopy, ty byly zavedeny, až když se začaly uplatňovat ve sportovním zápase. Vysoké kopy do hlavy se nepoužívaly vůbec, protože byly pokládány za nebezpečné z hlediska narušení rovnováhy.
Kyokushinkai
je duchovním dítětem korejského mistra bojových umění Masutatsu Oyama (1923-1994), který rovněž studoval Shotokan u Funakoshiho. Po válce odchází Oyama na popud korejskeho mistra So Nei Chu, uznávaného mistra goju-ryu, do hor. Zde se chce tři roky věnovat pouze karate. Trénuje dvanáct hodin denně bez volných dnů. Studuje zároveň knihy o budo, zen a filosofii. 1950- Demonstruje své schopnosti na zápasech s býky. Postupně bojuje proti padesáti dvouma býkům. Tři umírají ihned, ostatní mají pourážené rohy. 1952: Podniká cestu po USA a přijímá vyzvání na souboj od kohokoliv. Vyhrává všech dvěstěsedmdesát soubojů, většinou po jediném úderu, nebo do tří minut. Naplňuje japonský princip "Ichi geki - Hissatsu", což znamená "Jeden úder - jistá smrt". 1956: Otevírá svoje první opravdové dojo v Mejiro v Tokiju. Tréninky jsou velmi tvrdé. Chodí sem bojovnící všech stylů, aby se zdokonalili v plnokontaktním zápase. Zápasilo se téměř bez omezení (včetně útoků na hlavu, genitálie apod.). Zranění byla na denním pořádku, odpad větší než devadesát procent. Oyama nikdy striktně nedodržoval tradiční techniky karate a i mimo rámec tohoto umění hledal efektivnější metody sebeobrany, jež by mohl začlenit do vlastního systému. V roce 1970 Oyama zavádí na turnaje nový druh soutěže. Nazval ji Knockdown. Tato forma dovoluje údery a kopy do těla a hlavy. Zápas končí v okamžiku kdy je jeden ze zápasníků sražen k zemi. I v tomto stylu se ještě používá cvičení kata.
Shukokai
styl založil Chojiro Tani, student Kenvy Mabuniho. Tento styl je převážně zaměřen na zápasení a soutěže. Na základě zkoumání vyvinul Tani vyšší bojový postoj, jenž se podobá postoji wado-ryu.Zavedl rychlejší kopy a metody přímého krytí, při kterých se v porovnání s jinými styly více než sevřená pěst používá otevřená dlaň. Tani si uvědomil, že má-li bojovník zápas vyhrát, musí být mimořádně rychlý a pohyblivý, a že správně provedený útok je důležitější než všechno ostatní. Styl žáky učí aby se před dopadem úderu uvolnili. Uvolnění jim umožní akceleraci a vyvinout větší sílu. Tani na svých trénincích zavedl novou pomůcku- pevnou podušku. Jeden žák ji držel a druhý do ní tloukl. Zavedl také kombinaci technik, které smetly starou teorii, podle níž žák, který potřebuje více než jeden úder ke sražení protivníka, nevložil do svého úderu vše, co mohl.
Nanbudo Shorin Ryu
založil Yoshinaa Nanbu, jeden z nejlepších žáků Chojiro Tani, kterého však Shukokai zklamal, i přes slávu kterou mu přinesl v četných utkáních. začal se tedy věnovat jiným stylům. Po třech letech se objevil s novým stylem Sankukai. Tento styl nápadně připomínal čínské styly. Styl se začal postupně zvyditelňovat, když nanbu neočekávaně opustil vlastní organizaci. Po letech se znovu objevil s novým stylem Nanbudo, který převážně obsahoval jen čínské styly. Klade se velký důraz na zdravotní cvičení známé jako nanbu-taiso, jež se podobá Tchai-ťi, ale pohyby jsou spíše trhavé než plynulé.
Kobayashi Shorin Ryu
Chochin Chibana vyvinul tento styl v roce 1933. Tento styl je nejortodoxnější ze všech Shuri stylů. Shori-ryu je nejbližším jménem pro Chibanův styl, kde Shuri-te pochází ze znaků Shorin-ryu. Proto aby se vyvaroval záměny s Čínským slovem pro Shaolin zaměnil Chibana jeden znak jiným a dal mu tak Okinawské jméno.
Sukunaihayashi Shorin Ryu
Kyan se nepokoušel vyvinout nový styl, ale začal vyučovat techniku od Itosu a použil zde původní slovo Shuri-te. Když Kyan studoval u Itosu, u Matsumury, učitele Itosu, a u Yary, proto je nutné zdůraznit, že Kyanovy techniky nebyly žádný čistý styl.Kyan studoval právě tak u Oyadomari, učitele Tomari stylu. Kyan se zdokonalil v excelentního technika, přestože to byl velice malý muž.
Matsubayashi Shorin Ryu
Shoshin Nagamine byl Kyanův student. Studoval ale také u Chibana a ostatních. Nagamine ho pojmenoval Matsubayashi pro vzpomínku na velkého učitele Tomari stylu Matsumora (1797-1898)a také jako vzpomínku na dalšího učitele Matsumara (1829-1898). Počáteční písmena japonsky pro slovo Matsumora a Matsumara jsou stejné. Je však nutné zdůraznit, že tyto znaky lze vyslovit také jako "Sho". Tento styl je v podstatě Shuri styl, i přesto že obsahuje některé formy ze školy Tomari. Vznikl v roce 1947.
Uechi Ryu
Název tohoto stylu pochází ze jména jeho zakladatele. Kanbun Uechi přinesl tři kata z Číny, když se po 13 letech vrátil na Okinawu. Další tři Kata (Kanchin, Kanshiwa a Seryu) zavedl Uechiho syn, který je sám vyvinul. Další dva studenti přidali další dvě kata. Základní kata Uechi-ryu je Sanchin, který dává hlavní duchovní význam na zpracování těla pomocí určitých dechových cvičení.